12. srpna 2011 v 21:09
|
Možná je to klišé, ale je to to, co si vybavím při tomto tématu. Vlastně se to stalo včera. Okolnosti kolem stejně nikoho nezajímají, ale abychom si rozumněli . Zamilovala jsem se v osmé třídě do jednoho kluka, poprvé a zatím naposled. Strašně moc a pořád to trvá. Bude to již třetí rok. Až teprve loni se něco stalo.
Bylo to na diskotéce, kdy jsme si povídali a poté šli ven. Bylo to takové místo kousek od diskotéky. Tam jsme se poprvé líbali a tam se mě zeptal jestli v tom chci pokračovat. Byla to hloupá otázka, samozřejmě že jsem chtěla. Celý večer/ráno byl super. Vrátili jsme se zpět dovnitř a pak mě šel také doprovodit skoro až domů (zhruba 2-3 km) ve dvě hodiny ráno.
Ráno se to vše zvrtlo. On mi napsal že toho lituje a že ho to mrzí kvůli mně. Že mě má moc rád , ale že to není láska. Po dvou letech se mi konečně podařilo dosáhnout něčeho takového, ale bohužel to trvalo jen pár hodin. Ale to místo bylo jedinečné, a stále je. Nešli jsme tam náhodou . Už jsme tam párkrát poseděli (v té době pouze poseděli :D ) ...
I když mě takhle znemožnil a možná i urazil, já ho miluju furt a možná snad ještě víc. I když je to vlastně svině , která mi způsobila takových starostí, nejenom tohle, známe se už dlouho. Ale tohle mi dalo jistou naději- vlastně ji to hned vzalo.
čera jsem po dlouhé době procházela kolem toho místa, zápálila jsem si , a zavřela oči. Opakovala jsem si v mysli vše do detailu a nechala hořet cigaretu.
Vzpomínala jsem na to co se stalo přesně před rokem. Na to, když jsem ho měla poprvé u sebe. Otevřela jsem oči a cigareta byla už zhaslá. Vrátila jsem se do reality , zvedla jsem se a pokračovala směrem domů.
Jo, ti kluci..
Jinak, sympaticky napsáno.