Vždycky jsme měla takový jiný přístup k těm blogům, co se tu svěřovali se svými problémy a psaly jakoby do deníku.
Říkám si , proč vlastně ne? Vždyť kolik lidí potká to co vás, nepočítám s tim že tohle bude číst moc lidí, ale občas se najde někdo , kdo prožívá to samé a může rozumět té situaci ...
Nejsem člověk co by dával moc naobdiv to, že se cítí mizerně, nebo to, že ho něco trápí.
Naopak, když někdo něco udělá, směju se , jak by řekla některá přísloví :
Směj se s tím kdo ti nejvíce ublížil, aby nevěděl, jak moc tě to bolí.
Za svůj problém si ale můžu stoprocentně sama. Nechci o tom mluvit zas až tak otevřeně, aby se neřeklo :D ...
Každopádně tady o sobě prohlásím , že jsem mladá a blbá. Jinak to vystihnout nejde. A nebo to není zas tak špatný? Vyspat se s klukem co se mi líbí? I přesto že vím jaký je? I přes to že vím, že neznám nikoho kdo by měl víc holek? To že spí s každou? Že mně nakecal věci, co nebyly pravda? Připadám si ponížená a zrazená. Ale všechno tohle jsem věděla, ale stejně jsem to udělala. Nelituju toho , mrzí mě to fungování teď. Jsme partnery v tanečních , chodíme na stejnou školu, do jiné třídy. Do té doby než jsme se vyspali , tak jednoduše dobýval. To zjišťuji postupem času. Když dostal, šel dál, žádné další snažení. To se momentálně projevuje na tom, že sotva pozdraví .
Asi jsem naivní, ale věřím, že po světě chodí i slušní kluci. Ale přece jenom všechny přitrahuje něco zakázaného, nebo něco , o čem se ví , že není nejlepší, že nám to ublíží, ale stejně je to tak strašně přitažlivé, že bychom si akorát vyčítali neúčast.
Ať už to má následky jakékoliv, zpátky bych to nevrátila. To zas ale nemění nic na tom, že si můžu za svojí zkaženou náladu, a nevolnost chodit po škole.