Upřímně ... dlouho jsem tady nic nenapsala a teď když mě zas napadlo napsat něco k tématu, tak jsem ani nekoukala na jiné příspěvky. Musím tedy říct , že mě téma vcelku zaskočilo , budu muset popřemýšlet co napsat.
I když vlastně...
Právě mě napadá , že je to téma ke kterému mám co říct.
Všichni jste jistě hráli hru na pravdu, ať už v dětství , kdy to neneslo žádnou velkou báhu, nebo později ve vyšším věku v zápalu zábavy. Nemyslím si ovšem , že by to někdy způsobilo nějaké vážnější problémy, pokud teda nehrál člověk, který skrýval pikantnosti a opravdu je prozradil.
U mě je v poslední době velké napětí. A je to tak , že to ani nemůžu ze sebe vypustit ven. Takováto hra by mi možná pomohla a možná rozvrátila veškeré vztahy s lidmi, které mám ráda. V poslední době se děje to , že na mě jdou problémy ze všech stran. Nejsou to moje problémy. Jsou to problémy přátel. Ráda je vyslechnu , ráda pomůžu, pokud to jde, ale co je moc je moc. Půl roku od jedné osoby poslouchám to samé, denodenně. Nikdo se nezeptá na moje problémy. Je to stresující, že všichni chtějí pomoc, ale vás se nikdo nezeptá.
Samozřejmě nemám to srdce na to říct, jak to cítím. Ale právě v posledním měsíci se vě mně vspouzí nutkání výbuchu veškerých emocí. Občas mám pocit , že se neudržím, a s dovolením pošlu do prdele všechny co na mě hrnou svoje problémy. Pochopitelně by to bylo zlé. Jsou to přátelé a přátelé si mají pomáhat. Vlastně asi ani není dobré když o tom takhle přemýšlím, ale občas je toho na mě moc. možná bych to měla nějak zformulovat do mírnější podoby a říct jim to, ale mám strach , že ať se zmíňím sebemíň , už se mi nebudou chtít svěřit.
Kdybych měla hrát hru na pravdu, doufala bych, že se mě někdo zeptá právě na tohle.




Myslím že vím, jak se cítíš.
Já to tak asi před rokem měla také, ale stále se mnou byla kamarádka, které jsem se mohla svěřit i já.
Neumím si představit že bych se já nikomu svěřit nemohla...